Na webu RSL pokračuje série publikací „Leninčini průvodci vyprávějí příběhy“. Na výstavě „Země SNS: Kulturní dědictví“ se návštěvníci mohli seznámit nejen s knihami, ale také s pokrývkami hlavy z různých částí Střední Asie a Kavkazu. O některých exponátech hovoří hlavní knihovník úseku akvizice, zpracování a vědeckého studia sbírek Daniil Ognev.

Foto: Maria Govtvan, RSL

Čepice je právem považována za rozpoznatelný symbol východních republik SNS. odkud se vzala? Kdo je nosil dříve a nosí je někdo nyní?

Duppy, čepice, arakhchin.

Jsme zvyklí nazývat všechny pokrývky hlavy z republik bývalého SSSR čepicemi. Ale každý kus oblečení má své jméno.

Například obvyklé tádžické a uzbecké čepice se nazývají „duppi“ (nebo „tuppi“). Tato slova mají stejný kořen jako slovo „čepice“ a pocházejí z turkického slova „tyube“ – „vrchol“.

Kromě Uzbekistánu a Tádžikistánu se národní pokrývky hlavy nosí také v dalších republikách SNS. Kyrgyzský vysoký klobouk se nazývá „kalpak“ („čepice“) a kazašský kulatý se nazývá „takiya“. Turkmenské malé měkké klobouky mají podobný název – „takhya“.

Arakhchin je ázerbájdžánská dámská čepice. Foto: Maria Govtvan, RSL

Podobná čepice se nosila také na Kavkaze. Ázerbájdžánské pokrývky hlavy se nazývaly „arakhchin“ a arménské se nazývaly „arakhchi“.

Odkud se vzaly čepice?

Historie této pokrývky hlavy je plná tajemství, teorií a hádanek. Až dosud mezi vědci nepanuje shoda v tom, kdy, kde a kdo přesně si nasadil čepici poprvé.

Nejzajímavější teorii o původu těchto pokrývek hlavy sdílel Vladislav Evnevich, sběratel, jehož sbírka zahrnuje více než tisíc čepic z celé střední Asie.

Podle jeho názoru i ve starověku lidi přitahovali ptáci – živí tvorové schopní létat a překonávat gravitaci, čímž spojovali nebe a zemi. Kromě toho mohou ptáci přijmout nový život do ideální hmotné podoby – vejce. Podle této teorie nosili lidé při rituálech na hlavě ptačí hnízda. Poté se klobouky začaly vyrábět z jiných materiálů, jako je lepenka a látka, ale původní tvar hnízda zůstal zachován. Tak se zrodila čepice.

Ve skutečnosti lze nepřímé důkazy této teorie nalézt i na moderních čepicích: ve vzorech a ozdobách čepců jsou prvky připomínající ptačí křídla nebo peří.

ČTĚTE VÍCE
Jak vyčistit stříbro od černoty pomocí sody a fólie?

Další pokrývky hlavy, zejména kazašské a kyrgyzské, jsou jasnou připomínkou staletí starého kočovného života těchto národů, plného drsných povětrnostních podmínek a neustálého života v pohybu. Pouhým pohledem koutkem oka na čepici dokázal znalý člověk určit, z jaké oblasti to bylo.

Existuje velké množství tvarů a vzorů čepic lebky. Existuje ještě více barevných variant. Čepice, jako plátno pro umělce, dávala vyšívačům prostor pro fantazii.

Sovětské dědictví

Kosmonaut Jurij Gagarin v Taškentu
© Z archivu Georgyho Dimova. Zdroj fotografie

Je důležité poznamenat, že až do 20. století se čepice nikdy nenosila pouze jako samostatná pokrývka hlavy. Muži si na něj uvazovali turban a ženy si na něj dávaly burku, šátek nebo pelerínu. Nikdo nešel ven jen s čepicí.

Vše se změnilo s nástupem sovětské moci. Čepice se proměnila nejen v nezávislou pokrývku hlavy, kterou nosily ženy i muži, ale začala být také vnímána jako symbol rozmanitosti a přátelství národů SSSR. Veškerá rozmanitost barev a vzorů se objevila také během sovětského období.

Čepice se stala součástí módy ve východních republikách SSSR a turisté nebo známé osobnosti, kteří přijeli z daleka, čepice zkoušeli a odnášeli si je jako suvenýr.

Čepice dnes

Co se stalo s lebkami po rozpadu SSSR?

Čepice zůstaly oblíbeným suvenýrem turistů. Pro země Střední Asie se pokrývka hlavy stala součástí rozpoznatelné individuální značky. Na výrobu klobouků byla zavedena strojová výroba, čepice ještě zlevnily a byly dostupnější. Na druhou stranu zůstala zachována i ruční výroba lebek.

Čepice ale neúprosně ztrácejí na popularitě mezi místními obyvateli. Dnes v ulicích středoasijských měst můžete vidět pouze postarší muže v černobílé chustské čepici. Ženy mohou nosit tradiční pokrývku hlavy na svatbu nebo státní svátek. Šátky se staly mnohem populárnějšími mezi dámami střední Asie. Nebo spíše hidžáb (kodex oblékání islámských žen).

A přesto by bylo nespravedlivé tvrdit, že čepice dnes nosí jen cizinci inspirovaní východní kulturou a lidé starší generace.

Některé klobouky jsou mezi mladými lidmi stále oblíbené. Například v Gorno-Badakhshan (Tádžikistán) mladí lidé rádi nosí tradiční pamírské čepice.

Ale nespornými vůdci mezi milovníky tradičních pokrývek hlavy jsou Kyrgyzové. Mladí lidé v Kyrgyzstánu i mimo něj nosí s velkým potěšením tradiční pokrývku hlavy, kalpak. V roce 2011 země dokonce ustanovila státní svátek – Kalpak Day. Slaví se 5. března.

ČTĚTE VÍCE
Co je v ruštině mikina?

Pánský kalpak (Kyrgyzstán). Foto: Maria Govtvan, RSL

Čepice lebek prošly dlouhou a složitou historickou cestou. Poté, co se v sovětských letech staly neoficiálním symbolem Střední Asie, dnes jsou čepice milovány mnoha lidmi.

Důležitým rysem čepic je, že jejich bohaté a světlé vzory dávají lidem pozitivní emoce, takže se hodí téměř každému, kdo si je vyzkouší.

Centrum orientální literatury děkuje sběrateli Vladislavu Evnevichovi za exponáty poskytnuté pro výstavu.

Redakce webů RSL děkuje zaměstnancům Ústředního výstaviště za účast na fotografování pro tento materiál.

Zaměstnanci Centra pro orientální literaturu nosí čepice ze sbírky Vladislava Evneviče
Foto: Maria Govtvan, RSL