Čeho jste se změnou názvu chtěli dosáhnout? Ze značky jako takové už nic nezbylo?!
Jak mohli dovolit, aby se to stalo! Je to stejné jako odstranění loga Chanel! Hrůza! Nestoudnost!
„Připomeňme vám“ – autore, opravte chybu. Osobně se mi nelíbí, že změnili i logo. Yves Saint Laurent zněl hrdě a „draze“, ale co teď? Proč jsi musel na konec přidat Paris? Opravdu módy neví, kde se tento módní dům nachází? A proč tam Slimane o všem rozhoduje? Je kreativní na maximum?
Zobrazit dalších 17
Natasha Timofeeva/Foto: Osobní archiv hrdinky
Natasha Timofeeva se narodila bez ruky. Nyní je jí 21 let, žije plnohodnotným životem, pracuje jako modelka, působí jako ambasadorka charitativní nadace People of the Future, učí ostatní lidi s postižením milovat a přijímat sami sebe a také jim pomáhá získat protetiku. Spltnk mluvil s Natašou o tom, co jí pomohlo přijmout a milovat svůj vzhled, co je důležitější – dodržování standardů krásy nebo jedinečnost – a jaký je skutečný smysl života.
Natasho, řekni nám o tom, že jsi velvyslankyní nadace. V čem vidíte účel tohoto?
Mým nejdůležitějším a celosvětovým cílem je změnit přístup lidí s postižením k sobě samým, změnit postoj ostatních k nim, aby se u nás v této otázce něco změnilo. Mnoho lidí s postižením může být vnímáno negativně a v jejich hlavě se okamžitě objevují negativní obrazy. Lidé, kteří používají protetiku, se začínají stydět, uzavírají se a začínají skrývat své rysy. To vše potvrzuje můj globální cíl – změnit přístup k lidem s postižením. Je to velmi důležité.
Veřejné mínění je jedním z nejproblematičtějších problémů naší doby. Řekněte, setkali jste se s reakcemi, které vám byly nepříjemné?
Takové chvíle byly, zvláště v dětství. I vtipy dokážou urazit – lidé ho například přirovnávali ke kapitánu Hookovi. Teď je to pro mě legrační, ale pro mě jako dítě to bylo těžké. Okamžitě jsem propukla v pláč a byla jsem naštvaná. Jiné děti ale nemusí něčemu rozumět, mají málo zkušeností a šíře pohledů není taková jako u dospělého, takže u nich je to ještě odpustitelné, to se stává i běžným dětem. A teď, když už jsem dospělý, i když jsem se setkal se situacemi, kdy lidé mohou něco říct, v posledních letech jsem něco takového dlouho neslyšel. Byl se mnou takový případ, přišel muž a začal říkat: “Máš železnou ruku.” Bylo to nepříjemné.
Existují i případy, kdy člověk nerespektuje hranice, okamžitě začne tahat za ruce, uchopit protézu – toto chování je odpudivé. Je nepříjemné, když začnou říkat různé věci, například „železný muž“. Nejsem žádný “železný muž”, jsem holka, a to je mi nepříjemné. Koneckonců, dívka je spojena s něčím měkkým a železný muž je něco tvrdého, tvrdého. Uráží mě to slyšet.
Nepříjemné může být i to, když vás lidé litují. Řekneš něco o sobě a oni řeknou: “Ach, je mi tě tak líto.” Proč mě lituješ? Například mě to nemrzí. Teď si myslím, že bych si nikdy nevybral život se dvěma rukama – protože život bez jedné ruky mi dal tolik. Potkal jsem tolik lidí, můj mozek dokonce funguje jinak: vždyť od dětství přemýšlíte, jak něco udělat. Když všechny děti něco dělají, musíte dělat totéž, ale jednou rukou. Je nutné, aby výsledek byl stejný, ale samotný proces je díky mnoha fyziologickým charakteristikám odlišný. To vše také ovlivňuje: Neustále přemýšlím, jak něco udělám. To je užitečné, mozek neustále pracuje.
Akce mi také hodně daly. Pravděpodobně, kdybych měl dvě ruce, tak bych se toho všeho prostě neúčastnil, chodil bych s nějakými holkami nebo nedej bože bych se zapletl se špatnou společností. Svou zvláštnost považuji za příležitost. Kdyby byla ruka, všechno by dopadlo úplně jinak. Miluji svůj život, opravdu miluji.
Co byste poradil rodičům dětí se speciálními potřebami: jak je vychovat, aby měly co nejméně komplexů a psychických traumat, které pocházejí z dětství?
V první řadě je potřeba dítě vždy podpořit. Chvalte ho, řekněte mu, jak je skvělý. Protože když se vám něco nedaří, rozčílíte se, a pokud vám to potvrdí i někdo zvenčí, začnete to úplně vzdávat. Ale je důležité, abyste dětem nemuseli neustále pomáhat. Musí se naučit žít se svými vlastními vlastnostmi. Měli by se naučit zavazovat si vlastní tkaničky: není třeba jim kupovat boty na suchý zip. Musí si zvyknout, že si musí zapnout zip u bundy, vzít hrnek a sbalit aktovku. Je v pořádku, pokud máte jednu ruku, je v pořádku, pokud máte jednu nohu. Pokud mu neustále pomáháte, člověk roste slabší a neustále čeká na pomoc. A lidé jsou takoví, že možná nepomůžou. Znám dívky, kterým rodiče v dětství neustále pomáhali. A když vyrostli, uvědomili si, že to bylo ze strany jejich rodičů špatně.
Děti je třeba naučit vnímat svou jedinečnost z pozitivní stránky, aby ji samy umisťovaly dětem kolem sebe z pozitivní stránky. Řekli: „Ano, nemám ruku, ale podívej, jakou mám skvělou protézu. Podívejte se, jak mohu dělat věci jinak než vy. Ano, moje pero je jiné, ale není na tom nic špatného.”
Nejdůležitější je nemít přílišnou kontrolu. Protože jinak se děti příliš navážou na rodiče a je pro ně těžké něco udělat samy.
Dnes, pod vlivem módních standardů, mnoho žen usiluje o změnu svého vzhledu, a proto často čelí kritice: jsou obviňovány z „nepřirozenosti“. Co je tedy důležitější: být krásná nebo být sama sebou?
Můžete být sami sebou a zároveň být krásní. Věřím, že tady jde hlavně o to, jak se prezentuješ. Možná se nevejdete do těchto standardů: 90-60-90, vždy perfektní pleť a tak dále. Je důležité být sám sebou, ale nejdůležitější je, aby vám vyhovoval váš vzhled.
Jak dívka vypadá, by měla být její vlastní volbou, aby se nehnala módními trendy a snažila se zalíbit všem. Všichni tě nebudou mít rádi, ale vždy tě budou soudit. Lidé soudili ostatní dříve a budou to dělat znovu. Budou o vás mluvit dnes, zítra a pozítří – to se nedá změnit, taková je prostě povaha lidí. Ale žít v této negativitě a věřit, že tam s něčím neodpovídáte, je také těžké. Je lepší být sám sebou a nějak se prezentovat, aby ostatní viděli, že vaše individuální krása je skutečně krásná, i když se liší od obecně uznávaných standardů.
Co když se samotné dívce na sobě něco nelíbí? Co je lepší – zkusit se milovat takový, jací jste, nebo zkusit něco změnit, abyste splnili svá vlastní očekávání?
Myslím si, že i když si holka na sobě dobrovolně něco opraví, tak stejně zůstane sama sebou. To je jiné, než kdyby se snažila přizpůsobit něčemu, co jí bylo uloženo: například všichni nosí modré vlasy a ona by také měla nosit modré.
Moderní technologie zašly docela daleko a s jejich pomocí můžete zlepšit své zdraví. Lidé ale diskutují o tom, že brzy bude možné skutečně zlepšit schopnosti svého těla, i když jste zdraví, nahrazením některých částí těla uměle vytvořenými. Co si o takových předpovědích myslíte?
To mi připomíná hru „Cyberpunk“, kdy si lidé implantovali ruce nebo nohy. Kyberhacking jsem vždy vnímal jako novinky v biologii, které by měly být snadno dostupné a s jejichž pomocí si lidé mohou udržet zdravé tělo. Věřím, že ve zdravém těle je zdravý duch.
To je pro mě také aktuální, protože protetiku lze nazvat i biohackingem: díky němu si udržuji své zdraví v požadované formě. Kdybych nenosil protézu, měl bych silné prohnutí páteře, křivá záda. Pomáhá mi to.
Věřím, že pokud si chcete udržet své zdraví adekvátními metodami: výživa, sport, protetika a tak dále, pokud to opravdu potřebujete, pak je to v pořádku. Ale pokud si lidé chtějí uříznout končetinu, aby si mohli vložit protézu a získat nějaké nové schopnosti. Existují různé protetiky, ale protetická ruka, bez ohledu na to, jak je dobrá, nebude stejná jako živá ruka. Samozřejmě jsem slyšel, že lidé s protetickými nohami předčí lidi s normálníma nohama v běhu na dlouhé tratě, a to bylo porušení pravidel. Ale záměry lidí, kteří po dostatečném shlédnutí nějakého „kyberpunku“ chtějí nahradit své končetiny bionikou, mi přijdou zvláštní. V současné době protetika nemůže nabídnout žádné další možnosti.
Co třeba Ozempic, lék pro diabetiky, který také pomáhá rychle zhubnout, bez sportu a diet? Mnozí to považují nejen za zdraví nebezpečné, ale také za nečestné, protože někteří lidé pracují na štíhlé linii, jiní ji získají pitím „kouzelné pilulky“. Co si o této metodě myslíte?
Takové lidi bych asi odsoudil. Pokud se to nedoporučuje pro vaše zdraví, neměli byste ji používat. Někteří lidé skutečně pracují sami. Investuje do sebe čas a úsilí a dostává se do dokonalé formy. A někdo se chce díky jedné pilulce zlepšit. Toto odsuzuji.
Když vybrali peníze na protézu, částka vyšla o jednu víc, než bylo potřeba. Bylo rozhodnuto udělat další – bylo ti to nabídnuto, ale ztratil jsi ho s jinou dívkou. Jak jste k tomuto rozhodnutí dospěl?
Tahle dívka prostě potřebovala protézu a chápu, jak to bylo těžké. Projděte všechny lékaře, shromážděte dokumenty, počkejte na tuto protézu: chcete ji hned teď, ale nemůžete ji získat. Je to velmi frustrující, je to jako byste byli v této kleci a nemůžete se z ní dostat. Tuto podmínku velmi dobře chápu. A říkal jsem si, už mám protézu, jak starou, tak i tu, na kterou jsme sbírali. Ať má protézu i někdo jiný! A když se raduji já, ať se raduje někdo jiný. Myslím, že to je opravdu důležité. Možná se její život poté dramaticky změnil. Jsem rád, že jsem to udělal, vůbec mi to nebylo líto.
Pokud není státní zakázka, je velmi obtížné získat protézu od vlády. Lidé často nemají příležitost okamžitě vyplatit 400 tisíc rublů za protézu. To vše vede k takovému stavu zklamání: potřebujete protézu, nemůžete ji získat a nikdo vám nemůže pomoci. Měl jsem štěstí, že jsem s pomocí nadace dostal protézu, ale ne každý má tuto možnost. S touto dívkou to bylo stejné.
K penězům na bionickou protézu pomohlo focení pro značku Blom, které pro Natashu zorganizovala zakladatelka nadace People of the Future Alexandra Budnik, v té době vedoucí oddělení pro spolupráci s dobročinnými nadacemi Společnost Motorika ve Skolkovo. Se sháněním prostředků na protézu pomohla i Charitativní nadace Anastasia. Díky tomu se podařilo vybrat dostatek peněz na dvě bionické protézy. Byl nabídnut Nataše, ale ztratila ho kvůli jiné dívce, Lali Masharipovové, kterou osobně neznala.
Jak pomáhá nadace People of the Future lidem, kteří potřebují protetiku?
Nyní charitativní nadace poskytuje protetiku dětem a obecně všem potřebným. Saša (Zakladatelka nadace Lidé budoucnosti Alexandra Budnik. – Ed.) Mně i ostatním to hodně pomohlo.
Moje první natáčení, které se uskutečnilo díky Sashe, mi hodně pomohlo na mé cestě: viděla mě a navrhla moji kandidaturu. A věděla, že potřebuji pomoc s přijetím sebe sama, povýšila mě, postrčila, a to mělo obrovský dopad na můj budoucí osud. Kdyby mě tehdy nezavolala na natáčení, nevím, jak by to se mnou bylo teď a jak bych se cítil. Tady moje cesta začala.
Sasha je skutečný specialista a velmi dobrosrdečný. Do své práce vkládá tolik úsilí a času, což je velmi důležité, když člověk potřebuje protézu. Velmi mě potěšilo, že do mě člověk investoval tolik síly. Pokračuje v tom dodnes a po všech těch letech mě podporuje. Poznali jsme se, když mi bylo asi 16, teď je mi 21 a stále spolu komunikujeme, setkáváme se, pořádáme různé akce a věnujeme se tématu protetiky, mluvíme o tom, jak charitativní nadace pomáhají lidem získat protetiku.
Zákrok trvá velmi dlouho a často člověk prostě nemůže dostat protézu tak rychle, jak by chtěl, nebo ne v takovém rozsahu, v jakém by chtěl, takže taková pomoc je velmi důležitá. Každý se může zapojit do života nadace a pomáhat těm, kteří chtějí změnit svůj život k lepšímu.
Jak dlouho trvá získat protézu s vládní pomocí, jak se to stane?
Pokud člověk potřebuje protézu, je pro něj sestaven individuální rehabilitační program. Vejdou se tam protézy, které vám doporučil váš lékař a vy si o ně podáte žádost. Ale tím, že to uděláte prostřednictvím sociálního fondu, není pravda, že budete moci získat přesně to, co potřebujete. Na základě vaší přihlášky se dostanete do organizace, která si vás vybrala.
Nyní byla zavedena dobrá metoda – elektronický certifikát. Na základě vaší žádosti je na kartě rezervována určitá částka a vy můžete sami zajít do protetické firmy, zjistit, jaké jsou možnosti, probrat, co chcete, a z těchto peněz zaplatit. Nyní stát nemůže přidělovat peníze na každou protézu. Například ta bílá protéza, která je na mnoha fotografiích z mých focení, se prostě nedá koupit. Sám to stojí 400 tisíc a stát může podmínečně přidělit 200.
Celý tento proces v poslední době trvá několik měsíců a často se stává, že přidělené peníze nestačí na to, aby si člověk koupil potřebnou protézu. Je mi velmi líto lidí v této situaci.
_
Můžete přispět jednorázově nebo se přihlásit k měsíčnímu předplatnému. 200 rublů jednou měsíčně je pro vás maličkost, ale pro příjemce fondu obrovská pomoc. Měsíční platby poskytují více příležitostí pomoci několika lidem najednou