Z nějakého důvodu kolektivní obraz ctihodného občana vždy zahrnuje sebeobětování, upřímnou lásku k lidskosti a touhu potěšit každého. Ve skutečnosti jsou všechny osobnosti úplně jiné. A pokud chápete, že upřímně nemáte rádi své okolí, neznamená to, že je čas vydat se na milost a nemilost represivní psychiatrii.
Ve společnosti se to vlastně stává poměrně často. Navíc v moderním světě je ještě snazší potkat člověka, který nemůže vystát všechny své ostatní „příbuzné“. Jak se tento jev nazývá a co jej způsobuje? Podívejme se na tento fenomén podrobněji.
Známky misantropie
Foto Liza Summer: Pexels
Pokud vás tato definice naplňuje vnitřním úžasem, věřte mi, není se čeho bát. Člověk, který nemiluje jiné lidi, se nazývá misantrop a vůbec nejde o těžkou psychickou diagnózu, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Ve skutečnosti mluvíme o odcizení od okolí. Ve své extrémní podobě je zde také skrytý projev nenávisti. Osobní hranice však překračuje jen zřídka. Misantropové nejčastěji nejsou přímými agresory a přestávají jednoduše s pochmurným pohrdáním vším, co je dvounohé. V podstatě jde o životní filozofii nebo o získaný charakterový rys.
Existuje několik obecných známek toho, že máte co do činění s typickým misantropem nebo že jím jste vy sami:
Pokud se u běžných lidí čas od času projeví, pak se v tomto případě stává součástí osobnosti. Zachmuřenost a neochota (nebo dokonce úplná neschopnost) postřehnout něco dobrého kolem vytváří velmi ponurý obraz.
Někdy je odpudivý, ale ve většině případů misantropové přitahují obdivovatele jako magnety. A oni sami tím trpí, protože nesnesou obklopení velkým množstvím lidí.
Známky misantropa
- Vysoká úroveň inteligence.
Jedná se o velmi chytré a rozvinuté jedince. Misantropové jsou zpravidla dobře čitelní, mají kompetentní řečové a řečnické dovednosti (ale všemi možnými způsoby se vyhněte nutnosti je používat). S takovým člověkem můžete komunikovat téměř na jakékoli téma, pokud vám ovšem nechce nejprve utéct.
- Zvýšený smysl pro spravedlnost.
Takový idealismus často hraje proti samotným misantropům. Někde hluboko uvnitř už mají své morální normy, které nelze nijak upravovat. A pokud jsou v rozporu se společenskými normami, je člověk schopen vydat se na cestu rebela.
- Pohrdání společenskými normami a pravidly.
Tento bod plynule vychází z předchozího. Nejčastěji misantrop kategoricky nesouhlasí s rámcem, který mu společnost ukládá. Proto se při každé příležitosti snaží všemi možnými způsoby demonstrovat jejich naprosté pohrdání a neposlušnost obecně uznávaným normám.
- Kategorická neochota být na veřejných místech.
Dav lidí misantropa utlačuje a dráždí ho. Může se zúčastnit koncertu své oblíbené kapely nebo výstavy zajímavého umělce, ale udělá vše pro to, aby minimalizoval komunikaci s ostatními účastníky shromáždění.
Bude kupovat například vstupenky na VIP místa, oplocená před ostatními lidmi. Misantrop preferuje osobní pohodlí a je připraven za něj utratit značné finanční částky.
- Vyhýbejte se hovorům a přímému kontaktu.
Tito lidé nejenže ostatní nemají rádi, ale nechtějí je ani slyšet po telefonu. Misantrop udělá cokoli, aby kontaktoval správnou osobu prostřednictvím textové zprávy. V tom jsou do jisté míry podobné sociálním fobiím.
- Úzký okruh přátel.
Můžete se stát přítelem takové originální postavy. Ale budete si muset získat jeho důvěru a naučit se posvátně ctít osobní prostor. Jsou to zarytí introverti, kteří mají tendenci rychle omrzet kolektivem a komunikací. Misantropové mají nejčastěji jednoho nebo několik věrných přátel, se kterými se znají již ze školy.
- Cynismus a pohrdání okolím.
Tato osoba nemá žádný konkrétní důvod, proč by neměla ráda ostatní. Jednoduše považuje ostatní lidi za nižší, než je on sám, pokud jde o vývoj a povědomí o životě (mimochodem, misantrop může mít s inteligencí velkou pravdu). Tato osoba bude vždy klást své vlastní zájmy na první místo. Sobectví je jen o misantropovi.
Proč člověk nemusí milovat jiné lidi
Otázka je poměrně hluboká a filozofická. Psychologie však tento charakterový rys klasifikuje jako získaný. To znamená, že zpočátku se člověk takto nenarodí. Něco ho ovlivňuje a v podvědomí se upevňuje přetrvávající nechuť ke společnosti. Zde jsou některé z nejčastějších příčin misantropie:
- Výchova v dětství.
To je velmi důležitý faktor, někdy tvořící spoustu všestranných charakterových vlastností. Pro dítě je rodina mikromodelem společnosti. Proto bude v budoucnu opakovat stejná pravidla a předpisy.
Pokud člověk vyrůstal v atmosféře napjatých vztahů mezi otcem a matkou, citového chladu, fyzické a psychické krutosti, asociálního způsobu života, rozporuplných výchovných pozic a podmínek zvýšené mravní odpovědnosti, je vysoká pravděpodobnost vzniku tzv. misantropická osobnost.
- Hluboké komplexy.
To znamená, že se člověku něco nelíbí především na sobě. Psychika se s takovou zátěží těžko vyrovnává. Proto jeho podvědomí začne tuto nespokojenost promítat na ostatní. A nyní způsobují špatně skryté podráždění.
To je mnohem méně běžné. Někdy se však misantropie stává jakousi bariérou proti devalvaci a agresi, která se ze strany společnosti projevuje nyní nebo kdysi v minulosti. Lidé ho v podstatě nemají rádi a ten pocit se stává vzájemným.
- Předchozí traumatický zážitek.
Nenávist k okolí se může formovat pod vlivem mocného psychologického faktoru. Například jednou v dětství jste byli svědky krutého masakru psa skupinou teenagerů.
Tento obraz nespravedlnosti a prázdné agrese se stal zosobněním celé společnosti jako celku. V důsledku toho vzniká nechuť ke všem lidem, i když si nikdy nedovolili být krutí ke zvířatům.
Pokud má člověk idol, který vykazuje známky misantropie, může si je nevědomky adoptovat, aby se vyrovnal jeho předmětu zbožňování. Takový důvod není udržitelný, pokud nejde o skutečný fanatismus.
Nejčastěji jsou takové příklady přítomny ve světové politice, kde se jeden silný vůdce s jasnými rysy misantropa stává vzorem pro miliony.
Obraz člověka, který nemiluje jiné lidi, je nyní všemožně romantizován a je obklopen nádechem fatálního tajemství. Ve skutečnosti sami misantropové někdy nejsou rádi, že na ně sociální problémy tak tlačí. Nejčastěji se tito lidé stávají extrémně populární díky své touze po sebevzdělávání a erudici.
Neradi jsou ve společnosti, ale často jsou životem party, když se rozhodnou jít do světa. Misantropové se vyznačují černým humorem a chmurnou vizí budoucnosti pro celé lidstvo. Sebevědomí, abstrakce a silný individualismus mohou z takového člověka udělat silného vůdce.
Jak komunikovat s misantropem
Misantropové nejsou nejsnadnější a nejpříjemnější lidé, se kterými se komunikuje, ale to neznamená, že s nimi není možné najít společný jazyk. S misantropem můžete vést normální dialog, pokud vezmete v úvahu vlastnosti jeho osobnosti a budete dodržovat některá jednoduchá pravidla:
- snažte se s misantropem komunikovat neutrálně a přísně k věci, nevyprovokujte ho k prudkým hádkám nebo živým diskusím;
- nedotýkat se témat sociální a morální povahy, nedotýkat se otázek náboženství a politiky;
- nenazývejte člověka otevřeně misantropem, introvertem, filantropem, sociálním fóbem nebo misantropem (to je nepříjemné a nejste lékař, abyste dělal nějaké diagnózy);
- pokud vidíte, že je člověk rozzlobený, zachmuřený, podrážděný a obecně není nyní připraven komunikovat, prokažte moudrost a přeplánujte konverzaci na vhodnější dobu;
- chcete-li se přátelit s misantropem nebo být považováni za jeho blízkou osobu, pak nikdy nepodkopejte jeho důvěru, dodržte slovo, splňte svůj slib;
- I když necítíte sympatie k určitému misantropovi, nemusíte to otevřeně demonstrovat, abyste v něm nevyvolali útok agrese.
Jak přestat být misantropem
Pokud jste v sobě zvážili rysy misantropa a chcete se jich zbavit, pak budete muset tvrdě pracovat a pracovat na sobě. Je to těžké, ale pamatujte, že nic není nemožné. I ten nejodvážnější misantrop se dokáže zamilovat do společnosti a mezi lidmi a v jejich společnosti se cítí docela dobře. To bude platit zejména v případě, že jste se dříve cítili trapně ve velkých společnostech a na přeplněných místech.
Samozřejmě je potřeba naslouchat sama sobě a nejít proti svým touhám. Pokud například nechcete pracovat ve velkém přátelském týmu, nemusíte to dělat. Pokud vás něco štve, musíte si o tom promluvit. A tady nejde o nenávist k někomu nebo slabost, ale o zdravé osobní hranice, o snahu myslet na sebe a starat se o osobní pohodlí.
Zajímejte se o lidi
Nesoustřeďte se jen na sebe a své problémy. Jste obklopeni lidmi a mezi nimi je mnoho úžasných, dobrých, laskavých, chytrých a zajímavých osobností. Představte si, jak moc přicházíte o to, že s nimi zkusíte přestat komunikovat.
Samozřejmě, pokud se vám konkrétní osoba vůbec nelíbí, nemusíte s ní komunikovat. Nemusíte milovat všechny na světě. Ale uzavřít se před světem je také hloupost. Není třeba nenávidět celé lidstvo a považovat je za nehodné sebe sama.
Začněte tím, že se své kolegyně z práce zeptáte, jaký měla víkend. Zavolejte svým příbuzným a zeptejte se jich na jejich pohodu, zdravotní stav, nejnovější zprávy atd. Buďte v neustálém kontaktu s lidmi. Sice si neuděláte obrovské množství přátel a dav známých, ale v očích ostatních budete působit méně chladně a odtažitě.
A ti, kteří žijí v souladu s ostatními, jsou obvykle mnohem více respektováni a oceňováni než hrubí lidé a rváčci.
Dělejte charitativní práci
Jeden z nejpříjemnějších pocitů na světě je dělat něco zadarmo a uvědomit si, že byste mohli někomu pomoci. Samozřejmě se na první pohled může zdát absurdní jen tak dávat těžce vydělané peníze cizím lidem.
Možná ale na internetu uvidíte inzerát o opuštěném štěněti nebo křečkovi, budete mu chtít dát svou lásku a vzít si ho domů. Nebo možná budete chtít věnovat alespoň malou částku peněz pro člověka, který je v nesnázích.
Nebo bude touha uklidit nějaké veřejné místo. Namalujte například lavičku v parku. Náměstí se stane atraktivnějším, lidé budou o něco šťastnější, odpočívají na krásné a světlé lavičce. Ano, a přistihnete se při příjemných myšlenkách, když budete míjet výsledky své práce.
Poskytněte pomoc těm, kteří ji potřebují
Často není nutné účastnit se velkých dobročinných akcí. Někdy lidé potřebují maličkosti, jako je pozornost a pomoc. Pomozte staré paní přejít silnici, promluvte si s osamělým starším sousedem, projevte zájem o jeho podnikání a každodenní život, nakrmte toulavou kočku na dvoře, pomozte uvázat mašli dívce na hřišti, pokud to nezvládne její vlastní.
Časem pochopíte, že svět není tak špatný, změníte svůj postoj k lidem, pochopíte, že můžete nezávisle ovlivňovat dění, stanete se tolerantnějšími. A co je nejdůležitější, pochopíte, že pomáhat je mnohem lepší, než někoho pohrdat a chovat se k němu pohrdavě.
Vytvořte si svůj sociální kruh
Všichni máme lidi, kteří jsou schopni vyvolat určitou dávku nepřátelství nebo dokonce opovržení. A pokud si to podle vás opravdu zaslouží, pak s nimi prostě nekomunikujte, přerušte vztah a nenechte je přiblížit se k vašemu srdci.
Ale spolu se špatnými lidmi na světě existují i dobří, a to není důvod, proč se od nich snažit izolovat.
Propracujte svá traumata
Samozřejmě existují důvody pro vaše misantropie a takové chování. Zjistěte s psychologem, proč je vám lépe o samotě, proč jste začali lidi nenávidět, vyhýbat se jim a zažívat strach. Psycholog vám pomůže podívat se na situaci zvenčí, naučí vás správně projevovat negativní emoce a společně zapracujete na pro vás nových postojích a pravidlech chování.
Možná je tam nějaká porucha, trauma z dětství, zkušenost zrady, vnitřní zkušenosti atd. Nebo vás někdo šikanoval, když jste byli dítě, necítili jste se bezpečně. Je možné, že se jedná o různá duševní onemocnění a odchylky od normy. Poté vás psycholog přesměruje na specializovanějšího specialistu.
Snažte se společně s odborníkem tyto situace opustit a odpustit svým viníkům. A to potřebují ne ti, kteří se k vám chovali špatně, ale vy. Není třeba trpět, prožívat negativní emoce, odporovat si všem a zhoršovat kvalitu svého vlastního života, pokud lze všechny problémy vyřešit.
Sociální fobie – v psychologii označuje strach z komunikace s lidmi. Patologie negativně ovlivňuje kvalitu života člověka. Nemůže vyjádřit svůj názor, obhájit svůj názor nebo vyjádřit své pocity. Pár jednoduchých cvičení a rad psychologa vám pomůže překonat strach z mluvení s lidmi.
Příčiny problému
- nadměrná ochrana rodičů;
- strach mluvit s cizími lidmi mezi otcem, matkou a dalšími blízkými příbuznými;
- přísná výchova, trestání, častá kritika rodičů;
- negativní zkušenost s výkonem;
- vady řeči;
- neschopnost zahájit konverzaci;
- špatná slovní zásoba;
- izolace, plachost, nízké sebevědomí způsobené destruktivní výchovou;
- neschopnost věřit lidem.
Základem strachu z komunikace je vzdělání. Děti vědomě i nevědomě kopírují chování a způsob myšlení svých rodičů. Problémy v komunikaci často vznikají u dítěte, na které však dospělí přenesli své problémy a potlačované potřeby.
Hlavní projevy
Rozpoznat strach z komunikace u sebe nebo u někoho blízkého není těžké, existují charakteristické příznaky:
- Plachost, bázlivost, sebevědomí. Tyto vlastnosti vám neumožňují vyjádřit svůj postoj, obhájit svůj názor a brání seberealizaci a rozvoji silných osobních vlastností.
- Izolace ode všech. Člověk se izoluje na nevědomé úrovni. Díky tomu má pocit, že je sám a nikdo mu nemůže pomoci. Přestává doufat v pomoc od ostatních, dává všemožně najevo, že nedůvěřuje světu a nechce nikoho kontaktovat. Považuje se za oběť a přestává bojovat.
- Pocit osobní výlučnosti. Lidé, kteří se bojí komunikovat, si neustále myslí, že jsou nespravedlivě uraženi, nepochopeni a považují se za neuznané géniové. Nechtějí analyzovat své vlastní činy a jednání, ze všeho obviňují ostatní.
- Nízké sebevědomí. Neochota pochopit, že má i silné stránky a kladné vlastnosti. Takoví lidé nerozvíjejí svůj talent a schopnosti, jsou zcela zaměřeni pouze na své nedostatky.
- Vyhýbání se sociálním kontaktům. Sociální fobové možná týdny nevycházejí z domu a vyhýbají se lidem všemi možnými způsoby. V reakci na to ostatní začnou takového člověka vnímat jako ne zcela normálního.
- Strach mluvit na veřejnosti.
Sociální fobie se projevuje nejen strachem mluvit s lidmi. Jsou také pozorovány vnější známky patologického stavu. Zarudnutí obličeje, silné pocení, třes rukou. Obávám se záchvatů nevolnosti a častého nutkání na močení, pocitu knedlíku v krku při pokusu o navázání rozhovoru.
Jak překonat strach z komunikace – rady psychologa
Abyste tuto fobii překonali, musíte odstranit závislost na názorech ostatních lidí, přestat si myslet, že s vámi není něco v pořádku a ostatní si o vás myslí špatně.
Snažte se chovat přirozeně, nechte ostatní myslet a říkat, co chtějí – na vás nezáleží. Vědomě se chopte okamžiku, kdy dojde k záchvatu sebebičování, a okamžitě jej potlačte. Můžete ovládat své vlastní myšlenky a činy.
V boji se strachem z komunikace nejde vše rychle a hladce. Ale po neúspěších byste se neměli vzdávat. Odstranění fobií je dřina, ale vynaložené úsilí se vyplatí ve velkém. Abyste se naučili nebát se mluvit s lidmi, musíte:
- Odstraňte těsnost. Nebojte se navazovat oční kontakt, mluvte pomalu a nebojte se, že vás někdo vyruší. Během rozhovoru by měla být vaše záda rovná, vaše pohyby by měly být plynulé a odměřené. Nekřížte ruce a nohy
- Oklamejte mysl řečí těla. Abyste se cítili sebejistě, musíte se chovat sebevědomě. Toto pravidlo platí i v opačném směru. Pokud se bojíte mluvit, vaše tělo vás prozradí.
- Projděte si hlavou nejhorší možný scénář pro komunikaci s vaším partnerem. I když si myslí, že jste nezajímavý a hloupý partner, ve vašem životě se nic nezmění. Nemusíte se zavděčit všem.
- Najděte si inspirativní cíl. To vám pomůže čelit strachu, odsunout názory ostatních do pozadí a stát se klidnějšími.
- Vyjděte ze své komfortní zóny. Přestaňte na fórech komunikovat pouze se stejnými stydlivými lidmi, nebojte se živé komunikace. Navštěvujte častěji společenské akce, pozorujte, jak se lidé chovají sebevědomě, veďte s nimi dialog. Nebojte se komunikovat s novými lidmi, promluvte si s neznámým člověkem v obchodě nebo u vchodu.
- S přáteli. Uspořádejte večírek a pozvěte lidi, které dobře neznáte. Vymyslete zábavu, vžijte se do role hostitele.
- Nebojte se dělat chyby. Každá negativní zkušenost je také zkušenost. Stačí udělat závěry a jít dál.
- Mistrovská meditace. Jedná se o jednu z dostupných a účinných metod, jak se vypořádat s různými strachy.
- Nebojte se být sami sebou, mluvte otevřeně o svých pocitech a touhách. Lidé, kteří nosí masku, se často setkávají s nedorozuměním. Neustálým přizpůsobováním se druhým se budete obklopovat nepotřebnými lidmi, kteří vás nepřijímají a nepodporují.
- Žádná negativita. Osvoboďte se od negativity, naučte se radovat z maličkostí.
- Začněte konverzaci s úsměvem. Tato pravda je nám známá od dětství, ale často na ni zapomínáme.
- Před veřejným vystoupením si svůj projev nacvičte. Cvičte sami nebo ve společnosti blízkých.
Nepřetěžujte svou řeč nesrozumitelnými slovy nebo jedinečnými výrazy. Vždy mluvte jen o tom, čemu rozumíte. Přemýšlejte, než něco řeknete nebo odpovíte na otázku. Čtěte knihy, abyste si rozšířili slovní zásobu.
Monachová Albina Petrovna
klinický psycholog
Abyste byli sebevědomým a společenským člověkem, musíte se milovat, vážit si a vážit si sebe, dávat si dárky, nebát se říkat pravdu, být šťastní a nedovolit ostatním, aby vás utlačovali. Pokud nejste schopni tyto důležité pocity vyvinout sami, kontaktujte odborníka.
Získejte konzultaci s psychologem
Osobní balíček pro nepřetržitou komunikaci s ruskými lékaři po telefonu
Rodinný balíček pro nepřetržitou komunikaci s ruskými lékaři po telefonu
Maximální balíček neomezené nepřetržité komunikace s ruskými lékaři po telefonu
Psychoterapie v léčbě
Pokud strach z komunikace narušuje normální život a práci, musíte se poradit s psychoterapeutem. U drobných projevů fobie někdy stačí 1-2 konzultace. Lidé ale častěji odkládají návštěvu lékaře, což vede ke zvýšeným příznakům sociální úzkosti. V závažných případech bude odstranění strachu z komunikace trvat 6-12 měsíců.
Psychoterapie je účinná metoda léčby sociální fobie. Cílem je odstranění úzkosti, náprava falešných forem chování a výuka relaxačních technik.
Psychoterapeutické metody mohou být:
- Kognitivně-behaviorální psychoterapie. Pomáhá vyhodnotit pravidla a zprávy, kterými se řídí reakce člověka, obnovuje mentální představy a odstraňuje faktory odpovědné za nesprávnou interpretaci událostí.
- Hypnosugestivní terapie. Pomáhá změnit váš postoj k bolestivým situacím. Používá se hypnotické ponoření, pacient navíc musí trénovat samostatně podle doporučení lékaře.
Farmaceutické léky se používají k léčbě sociální fobie. Jsou to selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu, inhibitory monoaminooxidázy, minoritní neuroleptika a trankvilizéry.
Dávejte pozor! Nejčastěji se psychoterapie a léčba drogami používají v kombinaci. Po úspěšné terapii se úzkost při provádění akcí v sociální situaci, klinické příznaky deprese a dalších souvisejících poruch, které vedou k fobiím, snižují nebo mizí.
Často kladené dotazy
Kdy se může objevit strach z komunikace s lidmi?
Nejčastěji se fobie z komunikace s lidmi začíná vytvářet u dospívajících po setkání s různými sociálními obtížemi.
Bojím se komunikovat s lidmi, vždy jsem bezradná, když se ke mně přiblíží cizí člověk. Jak moc je to nebezpečné?
Pokud se nepokusíte problém vyřešit, situace se jen zhorší. Budou potíže s adaptací na společnost, zaměstnáním a budováním osobních vztahů.
Je možné se zbavit strachu z komunikace?
Pokud je strach z mluvení s lidmi slabý, můžete ho odstranit sami pomocí různých psychologických cvičení, meditací a afirmací.
Názor odborníka
Patologický strach z komunikace s lidmi vede k vytvoření neurotického typu vývoje osobnosti. Pokud však problému věnujete pozornost včas, v 90% případů se můžete navždy zbavit sociální fobie nebo dosáhnout stabilní remise. Abyste se vyhnuli relapsu, musíte pravidelně podstupovat psychoterapeutická sezení, dodržovat všechna doporučení lékaře, navštěvovat školení ke zlepšení sociálních a komunikačních dovedností a přestat užívat psychofarmaka a alkoholické nápoje.
Zveřejňujeme pouze ověřené informace
