Jakmile dívka nasadí podpatek, okamžitě zažije štěstí ve svém životě – tuto známou frázi podporuje mnoho fashionistů. Když si nazujeme boty s podpatky, naše držení těla se samo narovná, hlava se zvedne, začneme ovládat své pohyby a gesta, díky čemuž jsou rafinovanější a elegantnější. Nyní jsou podpatky spíše prvkem estetiky. Symbol ženskosti a způsob sebevyjádření.
Ale nebylo tomu tak vždy.
V různých dobách a v různých zemích plnily podpatky různé každodenní funkce. Jak se sluší na všechny starověké věci, první boty na vysokém podpatku se objevily ve starověkém Řecku a Egyptě.
Farmáři starověkého Egypta nosili podpatky, aby bylo pohodlnější pohybovat se po polích. Pata vytvářela oporu a umožňovala nespadnout ve volné půdě a udržet rovnováhu. To platilo zejména při povodni Nilu. Řezníci nosili takové boty, aby se nezašpinili krví zvířat.
Ve starověkém Řecku se v divadelních inscenacích používaly boty na podpatku, aby se zvýšila výška herců. Čím vyšší podpatek, tím vysoce postavenou postavu herec ztvárnil. Ženy starověkého Řecka začaly používat tento nález pro své vlastní účely. Začali si na boty připevňovat hřebíky (prototyp jehlových podpatků), aby na zemi zanechali tenkou stopu. To bylo považováno za signál k zahájení komunikace.
V 8. století v Japonsku chránily boty na vysokém podpatku lemy kimon japonských krásek před nečistotami. Výška podpatku závisela na počasí. A na východě jim vysoké podpatky chránily nohy před popáleninami, když byli lidé v lázních na horké podlaze.
Ve středověké Evropě byly ulice plné odpadních vod. Aby se obyvatelé města mohli snadno pohybovat bahnem a neušpinili se, byly vynalezeny boty na chůdách. Říkalo se jim sabo. Vypadaly jako dřevěné podrážky s koženými pásky, tyto boty se nosily přes každodenní boty.
Historie klasického podpatku v jeho tradiční podobě začíná obdobím baroka. Tyto boty nosili jezdci: pata zabraňovala vklouznutí nohy do třmenu. Po dlouhou dobu zůstávaly boty na vysokém podpatku součástí pánského šatníku.
Jezdci z Ruska vyřezali podpatky ze dřeva a připevnili si je pod podrážku svých bot. Celá konstrukce byla svrchu potažena kůží. Později se objevil naskládaný podpatek: vrstvy kůže byly umístěny na sebe, upevněny kovovým držákem a vycpány podkovou. V takové obuvi se špatně chodilo, protože noha nebyla nijak fixovaná a nerozlišovala se pravá a levá noha.
Ale byla tu žena, která se rozhodla, že podpatky by se měly používat pro estetické účely, a ne pro procházky bahnem, návštěvu lázní nebo jízdu na koni. Byla to Catherine de’ Medici, královna Francie v 16. století. Boty si vzala na svatební obřad. V té době to byla impozantní výška pěti centimetrů. Dvorním dámám se její „vývoj“ natolik líbil, že po několika letech musel světský šatník obsahovat boty s „podpěrami“.
Legendární Bloody Mary, královna Mary Tudorová nechtěla být na stejné úrovni jako její poddaní. Speciálně pro ni byl vyvinut kuželovitý podpatek, velmi podobný tomu modernímu. Královna, tyčící se nad dvořany, děsila palác.
Ludvík XVI. měl ze své výšky komplex a do šatníku zavedl i boty na vysokém podpatku. Francouzský panovník ale zřejmě zapomněl, co je to míra, a jeho sbírka bot obsahovala šedesáticentimetrové (!) podpatky, zdobené výšivkami, sametem, přezkami a drahými kameny. Mimochodem, právě v době Ludvíka se objevila móda červených podpatků – tak bylo možné odlišit šlechtu od obyčejných lidí.
Nyní je jasné, kde se Christian Louboutin inspiroval.
Každá moderní žena má alespoň jeden pár bot na vysokém podpatku. V našich životech existuje mnoho důvodů pro takové boty. Promoce, svatba, jakákoliv dovolená, dlouho očekávané datum. Kolik druhů podpatků dokážeme vyjmenovat téměř bez přemýšlení? Jehlový podpatek, sklenička, noha taburetky, ploché, stabilní, klasické, klínové. A těžko uvěřit, že kdysi dávno byl vynalezen první podpatek.V ruských písemných pramenech se první zmínky o podpatcích datují do r. 1509. Slovo pochází z turkického jazyka ze slova pata, které zase pochází z arabštiny ze slova kab, což znamená pata. Podpatek se však objevil mnohem dříve. V dávných dobách podpatky splňovaly jednu ze dvou potřeb: pohodlí nebo krásu. Tedy buď to bylo dáno potřebou profese, nebo módními trendy. A jak jistě chápete, první podpatky byly nutné právě kvůli praktičnosti. Lidé si všimli, že se nejrychleji opotřebovává nebo kazí pata boty, což vedlo k postupnému zahušťování této části boty. Všeobecně se uznává, že pata byla vynalezena ve starověkém Egyptě čtyři tisíce let před naším letopočtem. Boty s podpatky nosili zástupci nižší třídy, protože to zvyšovalo komfort chůze po sypkém terénu. Později tento vynález využili Řekové. Podpatky nosili divadelní herci, aby na jevišti vypadali vyšší. V osmém století našeho letopočtu vzdaly hold pohodlí tohoto vynálezu i japonské gejši. Podpatky chránily kimono před špínou ulic.
Ve dvanáctém století začali evropští důstojníci nosit na botách podpatky, protože jim podpatek umožňoval lépe udržet nohy ve třmenu. A už ve třináctém století v Paříži zákon zakazoval všem kromě členů královské rodiny nosit podpatky. Tak vznikl výraz „život ve velkém“.
Sedmnácté století velmi přispělo k rozvoji paty. V roce 1680 začali regulovat výšku a tenkost podpatků v závislosti na příslušnosti k určité třídě. Na královských dvorech se nošení červených podpatků stává součástí etikety. Nejdůležitější průlom je učiněn v principu výroby obuvi a právě díky podpatkům. Do této doby se v obuvi nerozlišovalo mezi pravou a levou nohou. Obě boty byly vyrobeny stejným způsobem. S příchodem podpatků se boty staly tak méně stabilními, že vyžadovaly radikálně odlišný přístup k jejich tvorbě. Objeví se podložky pro pravou a levou nohu. Neuvěřitelná výška podpatků mohla dát moderním parádnicím zabrat, protože mnohé dámy byly kvůli výšce a nestabilitě bot nuceny chodit buď opřeny o hůl, nebo jen s podporou služebnictva.
Osmnácté století naopak vrhá vývoj paty hodně dozadu. Rok 1789 a Francouzská revoluce diktovaly trend zjednodušování života, každodenního života i módy. Populární jsou pantofle bez podpatku. Vzhled krása se podporuje, podpatky mizí na více než padesát let.
Dvacáté století je považováno za novou etapu ve vývoji módy na podpatcích. Módní dům Dior vytvořil v padesátých letech podpatek, kterému dnes říkáme jehlový a považujeme ho téměř za nejkosmičtější. Dělá vlny ve světě módy a obuvi.
Je třeba pochopit, že to, co začalo jako nutnost a pohodlí, je nyní vnímáno jako krása. Mnoho žen bude souhlasit s tím, že boty bez podpatku jsou mnohem pohodlnější. Móda je vždy cyklická. My samozřejmě ještě nechodíme s pomocí služebnictva, ale nelze si nevšimnout, že vysoká móda dělá podpatky vyšší a neuvěřitelnější. Ještě jsme je však neopustili. Proč? Je to jednoduché, podpatek nás dělá vyššími, opticky protahuje naši siluetu, takže vypadáme štíhlejší. Muži vždy vnímali ženu na podpatcích jako bystřejší. Konečně je to prostě nádhera. Po šesti tisících letech jsme se konečně posunuli od pohodlí ke kráse.
nikdo931
