Materiál připravila: Natalya Priymachenko, psycholog.
Vliv sebeúcty na dítě je těžké přeceňovat, protože na jejím základě se utváří osobnost. Eric Berne tvrdil, že při narození je sebevědomí dětí bezvadné, ale postupem času prochází mnoha změnami.
Pokud jsou tyto změny pozitivní a sebevědomí dítěte se vyvíjí adekvátně, jeho život v budoucnu dopadne dobře. V opačném případě bude úroveň sebevědomí dítěte hodně nedostatečná, což jistě ovlivní jeho budoucnost.
Formování sebevědomí dítěte
Dítě se rodí bez představy, jak se má chovat, bez vytvořené sebeúcty. Zaměřuje se na zkušenosti lidí kolem sebe a na to, jak ho hodnotí. Utváření sebevědomí dítěte je do značné míry ovlivněno jeho pozitivním nebo negativním hodnocením vlastního vzhledu a také hodnocením lidí kolem něj. Charakteristiky sebeúcty dětí navíc přímo závisí na vztazích s rodiči a hodnocení výchovných schopností jinými významnými dospělými.
Vývoj sebevědomí prochází 4 fázemi
Fáze 1 – od narození do 18 měsíců.
V tomto období je položena základní důvěra ve svět kolem nás a základ pro pozitivní přístup k sobě samému. Během prvního roku života se vytváří pocit připoutanosti. Pozitivní emoční hodnocení ze strany rodičů přispívá k utváření adekvátního sebevědomí dítěte.
Fáze 2 – od 1,5 do 3-4 let.
U dítěte se rozvíjí pocit autonomie nebo závislosti v závislosti na tom, jak dospělí reagují na jeho první pokusy o dosažení nezávislosti. Sebevědomí předškolního dítěte přímo závisí na jeho míře autonomie. Schválení nezávislosti a zvídavosti je základem pro zvýšení sebeúcty u dětí.
Fáze 3 – od 4 do 6 let.
Sebevědomí dětí staršího předškolního věku spočívá v jejich prvních představách o tom, jakým člověkem se mohou stát. V závislosti na tom, jak probíhá socializační proces, se u dítěte rozvíjí základní pocit viny nebo iniciativy. Sebevědomí předškolního dítěte závisí na tom, jak přísná jsou pro něj pravidla chování stanovena a jak přísně rodiče jejich dodržování kontrolují.
4. stupeň – školní roky od 6 do 14 let.
V tomto věku dochází k rozvoji lásky k práci a sebevyjádření v produktivní práci. Nebezpečí této fáze je nedostatek určitých praktických dovedností dítěte a nízké postavení ve skupině vrstevníků. Tyto faktory mohou vést k nízkému sebevědomí dítěte. Může ztratit víru, že je schopen podílet se na jakékoli práci spolu s ostatními. I sebevědomí nadaných dětí výrazně závisí na jejich vnímání sebe sama jako kreativních a schopných pracovníků.
Vlastnosti dětské sebeúcty
Utváření sebeúcty je spojeno s aktivní činností dítěte, se sebepozorováním a sebekontrolou. Hry, aktivity, komunikace pro něj neustále vytvářejí situace, ve kterých se musí nějak zacházet – hodnotit své dovednosti, schopnost dodržovat pravidla, projevovat potřebné osobnostní kvality a splňovat různé požadavky.
V dětství je okruh kontaktů extrémně zúžený. Rodiče v zásadě ovlivňují sebevědomí dítěte: pokud ho milují, respektují ho, chválí ho za jeho úspěchy, pak si dítě rozvíjí pozitivní vnímání sebe sama. Nízké sebevědomí se u dítěte vytváří, pokud od prvních let života čelí zanedbávání a nepřátelství.
V raném dětství se v mysli vytváří jakýsi filtr, přes který bude člověk následně vnímat jakoukoliv situaci. Proto je tak důležité, jaké postoje rodiče při výchově zaujali.
Úroveň sebevědomí dítěte
Americký psycholog W. James vyvinul speciální vzorec pro sebeúctu:
Sebeúcta = úspěch / úroveň aspirace
Kde je úroveň aspirace to, o co člověk usiluje v různých oblastech života. Úroveň aspirace slouží jako ideální cíl jakékoli činnosti a je stanovena v dětství. To přímo závisí na úrovni sebevědomí dítěte.
Nízká úroveň sebevědomí dětí ukazuje, že dítě není sebevědomé, plaché a nedokáže realizovat své touhy a schopnosti. Takové děti nedosahují toho, co chtějí, jsou k sobě příliš kritické a nedokážou realizovat své schopnosti.
Průměrná úroveň ukazuje, že osobnost dítěte správně koreluje se svými schopnostmi a schopnostmi, je k sobě kritické, realisticky se dívá na úspěchy i neúspěchy a stanovuje si dosažitelné cíle, které lze v praxi realizovat. Přiměřená sebeúcta znamená, že dítě respektuje samo sebe, ale zná své osobní slabosti, usiluje o seberozvoj a sebezdokonalování.
Vysoká úroveň naznačuje, že dítě má mylnou představu o sobě, idealizovanou představu o svých schopnostech a osobnosti. Ignoruje selhání, aby si udržel své obvyklé vysoké hodnocení sebe a svých činů.
Konstruktivní kritika je vnímána jako hnidopich a objektivní hodnocení jako nespravedlivě nízké. Dítě s nedostatečným sebevědomím si nepřipouští své chyby, neznalosti, lenost nebo nesprávné chování.
Příliš nízké nebo vysoké sebevědomí narušuje samosprávu, zhoršuje sebekontrolu a negativně ovlivňuje úspěšnost dítěte.
Diagnostika dětské sebeúcty
V moderní psychologii existuje několik uznávaných metod, jak studovat sebevědomí dítěte.
Technika V. Shchur zvaná „Žbřík“ charakterizuje sebevědomí dítěte na základě toho, jak se hodnotí, jak vypadá v očích druhých a jak spolu tyto soudy souvisí. Tato technika se používá ve skupinových i individuálních formátech.
Skupinová práce umožňuje rychle určit úroveň sebeúcty u několika dětí současně. Individuální – objevte příčiny nedostatečného sebevědomí. Dítěti je ukázán nakreslený žebřík sestávající ze 7 schodů. Určuje si své místo na tomto žebříčku, přičemž „hodné děti“ jsou na prvním stupni a „nejhorší“ na 7. stupni.
Úroveň sebeúcty u dětí můžete určit také pomocí techniky A. Zakharové k určení úrovně emočního sebevědomí. Dítěti se nabídne 8 kruhů nakreslených v jedné řadě a dostane pokyn: „Uveďte, kde jste. Umístěte písmeno “I” do správného kruhu.”
Normou pro dítě je ukazovat na třetí čtvrtý kruh vlevo. V tomto případě dítě přiměřeně vnímá rysy svého „já-obrazu“, uvědomuje si svou hodnotu a přijímá sebe. Při označení prvního druhého kruhu – nafouknuté sebevědomí. Při ukazování na kruhy za čtvrtým – nízké sebevědomí.
Metoda D. Lampen zvaná „Strom“, upravená L. Ponomarenko, se používá k hodnocení úspěšnosti adaptace dítěte na začátku školního vzdělávání a při přechodu na střední vzdělávání. Studentům jsou nabídnuty listy s hotovým obrázkem pozemku: strom a muži umístění na něm a pod ním.
Interpretace výsledků metody strom s lidmi se provádí na základě toho, jaké polohy si dítě volí, s pozicí které osoby ztotožňuje svůj skutečný a ideální stav a zda se vzájemně shodují.
Jak zvýšit sebevědomí vašeho dítěte
Hlavní strategie pro nápravu sebevědomí dítěte jsou založeny na interakci dítěte s vrstevníky, rodiči a dalšími významnými dospělými.
Ze strany dospělých je nutné vytvořit pro něj atmosféru lásky, respektu a pečlivého přístupu k vlastnostem a potřebám dítěte. Rodiče a učitelé musí projevit zájem o jeho aktivity a aktivity a vyjádřit důvěru v jeho schopnost dosáhnout úspěchu.
Práce se sebevědomím dítěte je však nemyslitelná bez adekvátních nároků a důslednosti ze strany dospělých. Vždy pozitivně hodnotíme osobnost dítěte, je nutné spolu s ním analyzovat výsledky jeho jednání, najít příčiny obtíží a chyb a způsoby, jak je napravit.
Zároveň je důležité vybudovat v dítěti důvěru, že se s obtížemi vyrovná, dosáhne dobrých úspěchů a že mu vše vyjde. Zároveň je důležité naučit dítě stanovovat si reálné cíle a vyrovnávat se s neúspěchy.
Pro zvýšení sebevědomí je nutné poskytnout dítěti plnou komunikaci s vrstevníky. Pokud má potíže ve vztazích s nimi, musíte zjistit důvod a pomoci mu získat důvěru v komunikaci.
Rozšiřování a obohacování individuální zkušenosti dítěte je jedním z nejdůležitějších faktorů zvyšování dětské sebeúcty. Čím rozmanitější a nezávislejší jsou jeho aktivity, tím více příležitostí má prověřit své schopnosti a rozšířit své představy o sobě a světě.
Učitelé také vedou různé hry a cvičení zaměřené na rozvoj pozitivního sebevědomí u dětí, budování komunity s ostatními lidmi, snižování úzkosti, psycho-emocionálního stresu a rozvíjení schopnosti porozumět jejich emočnímu stavu.
Pokud jde o otázku, jak zvýšit sebevědomí dítěte, úkolem rodičů a dětských psychologů je být pozorní a vnímaví k jeho potřebám a pomoci mu objevit jeho schopnosti. K tomu mu můžete nabídnout proveditelné úkoly a rozvíjející se situace. Ve spojení s emocionální podporou a pochvalou od dospělých to významně přispěje k rozvoji přiměřeného sebevědomí u dítěte.
